Sanda – Článek R.A. Ter-Akopowa
Už jako malý chlapec, jsem díky té spoustě „amerických“ filmů, shlížel k všemožným akčním hrdinům, co uměli každého zbít. Který kluk to tak neměl? Jak jsem ale rostl, začal jsem si k tomu sám hledat cestu a přes rok karate, když mi bylo kolem deset let a roku brazilské capoeiry v patnácti, jsem se dostal až k thai-boxu v osmnácti letech. I tehdy jsem to ale stále viděl jen jako možnost naučit se to, co jsem tak zaviděl oněm klaďasům z „Americký ninja“ a filmům jemu podobným.
V té době jsem ale také začal již tušit, že to je zbraň, které lze zneužít a na tyto filmy se již díval s jistým uvědoměním. Tehdy jsem poprvé narazil na fakt, že mezi ostatními chlapci, kteří se mnou cvičili, mohou být i tací, kteří se myšlenky na ono „umět každému nařezat“, možná nikdy nevzdají. Těsně před maturitou jsem ale svého cvičení zanechal. Školy bylo moc a s některými chlapci jsem začal mít velké neshody.
Několik nasledůjících let jsem pak o pokračovaní jen snil, možná hledal a možná jen vyčkával na další příležitost. V té době jsem již dávno nechtěl jen umět každému nařezat, ale umět se bránit v případě ohrožení. Také představa chvíle, kdy bych své děvče neuměl chránit, mi byla nepřípustná. Zpětně jsem si i z oněch filmů vybavoval zmínky o tom, že bojová umění jsou i „cesta“ a ne jen dovednost. Až jsem jednoho dne ve městě uviděl nenápadný plakátek, kde z mnohokrát kopírované fotografie vystupoval černobílý obrázek dvou zápasících mužů. Onen výjev byl na jednu stranu velice agresivní, ale také byl doplněn o text, který mluvil o „čínském bojovém umění“ a mistru tohoto umění Qin Ming Tang.
Byl jsem v té době před dalekou cestou skoro až na druhou stranu světa, ale věděl jsem, že po navratu zavolám na opsané telefoní číslo, a tak jsem také učinil. Ani jsem netušil, jak moc se má cesta životem změní. Poznal jsem mistra a shledal, že oním mistrem skutečně je. Že je to člověk přísný a tvrdší kamene, ale i laskavý a chapající, jako náš otec. Otec nás všech malých, větších i velkých kluků i děvčat, kteří jsme jeho žáky a žákyněmi. Nemohu a ani nechci komukoliv slibovat, nebo i třeba jen trochu zaručit to vše, co to mně samotnému za ty tři roký přináší. Káždý si tu může najít to své. Já si tu našel nové přátelé a myslím i ty skutečné, své „bratry“. Mistr nás neučí jen umění boje, ale i hodnotám světa, z kterého vzešel a který není jen vně jeho staré vlasti, ačkoliv zde „na západu“ na ně často zapominamé. Pro někoho by to ale mohl být jen sport, ten onen tolik dnes nutný pohyb pro tělo, který zároveň utužuje i ducha a pomáhá překonat strach z neznámého. Kdo však chce a bude mít oči otevřené, může ve Wushu Centru naleznout i část velmi krásné a bohaté kultury, kterou si mistr a jeho rodina, přivezli ze své vlasti sem k nám…
Ruben Aram Ter-Akopow
student Wushu Centra